The Slovakia Experiment 2014 - repornotáž psaná na oprátce

První komplikací byl odjezd z Brna. :-) Rezervaci jsme měli na dva kusy kol a zbylé čtyři bajky se přetvařovaly za nadměrná zavazadla. Zdánlivě neřešitelná situace navzdory tomu, že všechna kola byla rozebrána, zabalena a v zavazadlovém prostoru nedostatek místa též nebyl. Nakonec sťuard vytočil telefon nadřízeného a přeprava šesti lidí s šesti bicygly byla posvěcena zvrchu. Smysl celé, naprosto zbytečné, cukatury mi stále uniká. Teda krom toho, že bus nabral hned ze startu pětiminutové zpoždění. O:-)

cesta na start

Ve Vídni jsme složili kola a ke Stadioncentru nás dojela vyzvednout "vídeňačka" Veruna, ať moc cestou na start nevelbloudíme. V baťůžku si vezla převlečení na volejbalový trenál, že po skončení její průvodcovské funkce pojede plácat do balónu. Chodníky v hlavním městě Rakouska byly bohatě sypané ostrým stěrčíkem, který si vybral svou daň ve formě Sršňákova defektu. Napodruhé :-P se mu to povedlo zalepit a nic nám již nebránilo docvaknout to do citybikera - místa startu. Tam už měli junykorňáci pro závodníky připravený čaj, koblížky, banány a určitě jsem ještě na něco k snědku zapomněl. Po chvilce dorazil Štěpán, který byl ve Vídni už od pátku. Verča začla vážně zvažovat účast v závodě místo volejbalového treninku. :-) My jí říkali, ať neblázní, že volejbal by si neměla nechat ujít. Marně. Natruc sedla na kolo a odjela taky do Blavy. ;-) Ve finále za

Fuji Instax obrázek

FBB startovaly čtyři dvojice: Sršňák s Vítkem, Pepek se Štěpánem, Verča s Rafaelem a Kubo se mnou. Ještě před závodem se mi podařilo vložit extempórko, když jsem při sjíždění schodů nabral konópka na rodla. O:-) Jasná jeho chyba, neměl stát v dojezdu extrémního sjezdu. Co kdyby se někomu něco stalo? Naštěstí vše proběhlo bez újmy na zdraví i materiálu. ;-)

Start byl natolik ostrý, že jsme ho někteří pomalu ani zachytit nestačili. :-) No rules kudla hned od začátku. Kde se špica protáhla na oranžovou, my měli už regulérní červenou a křižovatky jsme projížděli o poznání méně plynule. Naše sekera se stávala vetší a větší. Po vymotání se z centra na stezku, jsme začli ze ztráty lehce ukrajovat, i někoho předjeli, ovšem chyba lávky. Jakože doslova. Po přejetí lávky přes Dunaj jsme se drželi furt řeky. Když jsme podezřele dlouho nikoho nepotkali zeptal jsem se nějákých venčitelů psíků, jestli máme správný směr na Orth, u kterého měl být první checkpoint. V odpovědi bylo podstatné slovo zurück. :-) Österreichische Mineralölverwaltung je na takovém umělém poloostrově, kterýžto je slepý. Čelem zad a zurückfahren. Nebyli jsme zdaleka sami stejně chybující. Jako první jsme odchytli a na správnou cestu navedli Marušku, kterážto s náma vydržela až do cíle. Kubo si po cestě začal myslet, že ten checkpoint je "kapr" z ročníku 2012. A jako jo, byl to kapr. U Humer's Uferhaus nás děvčica odfotila na Fuji Instax, z čehož jsem byl, snad nejen já, nadšený. ;-)

Dalším kontrolním bodem byl kopeček Braunsberg s dovětkem, že pokud jste vyjeli až na vrchol, checkpoint jste minuli. :-) Po dvojím optání se jsme cestu na vrchol toho kusu vápencu našli. Na silničče vedoucí na vrchol 346m nad mořem vysokého kopečku jsme zapauzli u závory. Na závoře bylo krom toho, že Tom miluje Evu, :-) napsáno i něco o náměstí SNP a soše vojáčka v Blavě.

Vrcholovka z Braunsbergu

Nahoru jsme teda už nemuseli, ale propozice zmiňovaly nějaká panoramata a ta by bylo škoda vynechat. Nebylo o čem - lámačka a posléze tlačenka nahoru. Maruška si úplný vrchol odpustila a vpodstatě o žádný výhled nepřišla, anžto všecko bylo v mlze. :-) Do asfaltu té silničky cestáři evidentně použili místního vápence, páč mokrá byla podobně kluzká jako silnice v Dolomitech. Nahoru se nedalo jít moc vehementně ze sedla, jinak to hrabalo. Kousek pod vrškem proti nám sjížděli dvě skupinky experimentátorů, kteří se smutně vraceli s tím, že o třetím checkpointu evidentně neměli tucha. :-P Na Braunsbergu jsme něco zakousli, provedli vrcholovou fotaci a s respektem ke slizskému kopci se pustili dolů. Brakeless na tom mýdle nic moc. :-D Když jsem to před 120° točkou šlajfl a furt to jen zrychlovalo, raděj jsem se zavčasu čistě poklidil do škarpy. Kubo tou točkou zvládl prokormidlovat a slézal až kousek pode mnou. Aji v botách jsem se na té silnici mohl klouzat jako na ledě. Kubovi v tretrách to tak dobře nešlo. :-P K čekající Marušce jsme došli důstojným krokem, kola vedouce. Prý jsme zdaleka nebyli sami. O:-) Vono s tím vzorku prostým Equinoxem moc parády při brždění udělat nelze...

doma jsem musel rozdělat aj hlavu :-)

Teď už nám zbývalo jen dorazit do Bratislavy k vojáčkovi. A přece nepojedem po silnici, ale dáme to pěkně mimo provoz těsně podél Dunaja, jak chtěla Maruška. Její přání nám bylo rozkazem. ;-) Doposud jsme měli cyklokrosové vložky jen ve formě nacucanýho rozměklýho minerálního betonu či jak se ten uválcovaný povrch správně jmenuje. Tady ten Donau CX rozšířil své portfolio o hluboké bahno rozježděné lesáckou mechanizací a co mně udělalo opravdovou radost byla pasáž s nefalšovaným belgickým pískem, kde jsem si při ohlédnutí se na spoluzávodníky zamkl rodla a málem lehl. :-) Někdy v tuto chvíli mi volal Sršňák, že s Víťou dorazili do cíla už před půl hodinou na čtvrtým fleku. Parádes! My to už nějak pod vedením Marušky došmrdlali Bratislavou na to náměstí SNP. Ale vojáčka nevidno. Ovšem žena činu se nezapřela, odchytla sekuryťáka (ten by měl mít v uniformách přehled, že), který nás nasměroval k maxipartyzošovi. Tam už žádný fotograf pořizující instantní obrázky nebyl, proto jsme se odfotili ve vlastní režiji a hurá do cílového Slowatche.

SNP

Šťastné setkání s nejrychlejším FBB týmem, Ježeček z Jihlavy v Bratislavě točený, losování tomboly, kde naše dvojice s Kubem vyhrála tričmena a bliksny. ;-) Další šťastné setkání, když po peripetiích dorazily zbylé dva brněnské mančafty. Pepek defektil, Štěpán defektil ploštěnku a musel i nový plášť s dušu shánět. Největší překážkou ale pro ně každopádně byla hospoda. :-D

Jak už bylo řečeno, první komplikací byl odjezd z Brna. Druhou a zároveň poslední komplikací byl odjezd z Bratislavy. Na EC vlak je nutná rezervace míst na kola. Toto se stává naprostou nutností především v zimních měsících, kdy těma écéčkama líce cyglistů více než obvykle a hrozí přesaturace celého vlaku jízdními koly. :-P Paní na přepážce nám prodala jeden hromadný lístek pro lidi a z kol udělala naše miminka, takže každý bajk měl svůj dětský lístek. Kola měla radost, že je k nim jednou přistupováno tak nějak lidštěji. ;-) Nicméně tato záležitost opět narazila na průvodčí, která odmítala celou věc akceptovat jen proto, aby vše ve finále hodila za hlavu a nechala nás být. Opět si kladu otázku, proč má někdo potřebu svádět boj, když stejně ve skrytu duše ví, že nevyhraje, protože ani vyhrát nechce... Loni to bylo jiné kafe, když na nás rozhodčí zavolal drážní policajty a byli jsme z vlaku kvůli chybějícím revzervacím nekompromisně vystoupeni. :-D

Po dojezdu do Brna proběhlo stylové zakončení u Poutníčka, čímž byla završena celá akce. Těšíme se na příští ročník.