V pondělí přestalo pršet. Vítr předešlých dní odvál ten šedý poklop mraků, aby se na obloze objevilo slunce a předpověď slibovala příjemných 12 °C. Vytáhnul jsem tedy ze šuplíku jeden z naplánovaných výletů a vyrazil do kopečků severozápadně od Portlandu. Promotat se městem už mi nedělá žádný problém, takže jsem bez komplikací našel silnici č. 30 a po ní se kolem řeky dostal do Scappoose. Po odporné kávě v tamním smíšeném zboží jsem se vydal pokořit 20 mil skrz lesy pokryté kopce. Tam, kde nebyly domy, bylo nádherně. Tam, kde se domy objevily, byli i lidé s nimiž přicházela notná dávka buranství a neúcty k přírodě, neb toliko bordelu kolem jsem viděl snad jen v Rumunsku. Silnice se snažila co možná nejlépe kopírovat toky různých říček a potoků. I tak jsem se ale slušně zapotil a po dvou měsících bez většího výletu jsem se do cíle ve Vernonii víceméně svezl setrvačností nabranou v jednom ze sjezdů. Měl jsem hlad a žízeň. Zastavil jsem tedy tam, kde vzezření hospody slibovalo kvalitu a usadil se venku na slunci. Pivo a burger mi donesla tlustá, zaplatil jsem hubené. Po zjištění defektu jsem rychle zalepil duši a vyrazil na cestu zpět. Cyklostezka kopírujcí původní starou železnici, jež sloužila ke svozu dřeva, byla nádherná. Neskutečně čerstvá vůně hlubokého lesa mě provázela zhruba 15 mil. Zejména druhá půlka pak byla opravdovou lahůdkou, neboť setezka nabrala klesající tendenci. Jelo se perfektně.
Do Banks jsem přijížděl již za soumraku. Zastavil jsem, abych naplnil vyschlý bidon a překontroloval trasu. Na obzoru byl sluncem osvětlený vrchol zasněžené Mt. Hood a před ním blikaly vysílače nad Portlandem, které se nezdály být nejlíž. Dalších 20 mil bylo dost nepohodlných. Každých pár minut jsem zastavoval, abych si v mapě ověřil dvakrát doprava a třikrát doleva, na silnicích byl hustý provoz a terén se ke všemu začal nepříjemně vlnit až jsem jel do prudkého kopce. Defekty přicházejí v nepříjemné okamžiky a tak jsem ještě před vrcholem musel lepit. Další nucené zastavení pak přišlo po sjezdu do centra. Nicméně lepil jsem dvakrát rychle po sobě rád, když jsem si uvědomil, že jsem místy musel svištět 40 mil v hodině. Defekt v takové rychlosti bych si nepřál. Výlet jsem zakončil plechovkou Plzně v Beermongers. Najel jsem něco kolem 110 mil viz.
trasa a byl jsem víc než vyčerpaný.
Děkuji za skvělý popis vašeho výletu! Vypadá to jako úžasná cesta plná výzev a krásné přírody. :) Ráda bych se také vydala na podobný cyklovýlet, a když si vezmu s sebou kvalitní vybavení, jako jsou batohy a lahve od Naturehike, mohu si vzít i něco k snědku a pití. Jaké trasy byste doporučili pro další dobrodružství?
OdpovědětVymazat