The Slovakia Experiment aneb jaké to bylo

Začnem trošku rozvláčněji ;-). V plánu jsme s KuBem měli dojet do Vídně Žluťákem - dvě kola snad nebude problém do busu naložit. Ve čtvrtek večer jsme se potkali s pardubickým Kubou a ten hlásil, že jejich sajtna má lupeně na ten stejný spoj. Kua, to znamená osum kol! Trošku jsem znejistěl, ale doufal v úspěch akce.
Nebudu dál napínat - vše proběhlo díky vstřícnosti perfektního řidiče hladšej než jsem si maloval v nejlepších scénářích. U Grandu jsem začal rozdělávat kolo, když za mnou přišel a hlásí, že není špinavy, ať ho tam dám vcelku. KuBo tam hodil svy hned a ja festku teda zkompletoval a frkl ji do úložného prostoru též nerozebranou :-P.

Takhle Jančura preváží festky :-)

Pardubáci si donesli bajky už rozebrany zamotany ve strečce v rukách. My měli v rukávu na zabalení kol stary povlaky na deku. Řidič v naprostém klidu vše naložil a mohli jsme vyrazit do rakouské metropole.

Pardubáci se svými stroji v kokonech.

U Prátru jsme doladili kola, pořešili ranní tělesné potřeby a odebrali se na místo startu.

Po ránu byla kosa a my čekali dobrou hodinu a půl na startovní povel. Docela jsme vykosili. Divili jsme se, že spousta účastníků jelo single speed s volnoběžkou - podvodníci :-P. Během čekání dorazili i kluci z AFL.

AFL jsou stydlivá kluci a otočili se zády :-)

Najednou začla prezentace týmů spojená s nafasováním papírů s itinerářem úkolů. Pořadatelovi evidentně též nebylo moc teplo. Měl jsem strach, že mu vypadne tablet z ruk, jak se klepal :-).

Teď už se vše schylovalo k ostrému startu, který proběhl způsobem typickým pro festkové a singlspeed závody jako v le Mans.

Hromada bajků

Účastníci závodu

Samotný závod je na fotografie chudší, protože KuBo mě honil jak nadmutou kozu a měl jsem trošku jiné starosti než focení :-)).
První úkol zněl najít po Prateru čtyři písmenka, která je potřeba správně doplnit do tajenky na papíře s propozicemi. Dlouho jsme hledali poslední čtvrté, že jsme v celým Prateru zůstali na kole snad samotní, až jsme to nakonec vzdali s tím, že se to "nějak" udělá O:-). V tento moment začla stíhačka ke druhému úkolu. Otázka na čí počest byl postaven Lusthaus byla taky nad rámec našich znalostí, které ochotně rozšířila holka jedoucí na tandemu. Franz Josef zněla odpověď. Když jsme po chvíli dojeli pardubické Kubu s Honzou, řešili tu to otázku SMS dotazem příteli na googlu :-)).
Na mě jsme jeli docela kudlu a první křečík mě lapl do pravýho lýtka snad ještě ve Vídní, ale držel jsem hubu a o to víc šlapal levou nohou :-)).

Pohled na KuBova záda se mi vryl pod kůži :-D

Ke třetímu úkolu bylo nutno sjet bokem z cesty v Orth an der Donau k Uferhausu. Otázka zněla jakou tam připravují specialitu na zobku. Kapřík na špeku je tam vyhlášený. Jediné místo, kde jsme zastavili na delší než nezbytně nutný čas, takže jsem se i napil :-)).

Uferhaus

Další úkol nás čekal až v Blavě, takže rubačka co to šlo a ke konci mně to už moc nešlo :-)). Minuli jsme zbytek pardubákú, kteří si zrovna dávali občerstvovací pauzičku. Docvakli dva kluky z Bratislavy a s něma se popotahovali. Když už jsem myslel, že su z krize venku, viděli jsme po levé straně naše cílové město, jeden z blaváků zahlásil, že pojedeme kolotoč. Já se na to cítil, tak jsem kývl. V tom se silnica lehce sklonila dolů a jak jsem motal nožičkama, tak naráz křeče do obou lýtek a bylo vymalovany :-D. KuBovi se stalo to stejny a když jsme si pak v cíli předávali zážitky, Vopi z Pardubek měl v tom samém místě ten samý problém :-)). Z křečí jsme se po chvilce dostali a zas jeli tempíčko. Většinu cesty funěl západní vítr, tzn. hnalo nás to dopředu, před Blavou jsme se na chvíli stočili, že funělo dost proti a to mě zadupalo definitně do země a celou Bratislavu jsem málem neotočil klikama :-)). Naštěstí si umím vybrat parťáka, který mě v těch sra*kách nenechal babrat a za žgraňu mě dotáhl až k Vočkovi. KuBo, díky! Dobrá byla lávka přes Dunaj, kde jsem z prudkýho nájezdu málem zcouval a kdybych neměl kolo, o ktery se dalo opřít, vylezl bych nahoru asi po čtyřech :-). Ale to už jsme byli prakticky v cíli, takže ok. Poslední úkol na lavičce na bratislavském Svoboďáku pořešil KuBik a mohli jsme vjet do dvorku hospody u Vočka.

FBB cílovka

Kucíí pořadatelští

V hospůdce proběhlo vyhlášení vítězů. Teda spíš vylosování ;-). Filozofie závodu je taková, že se neměří čas, nehraje se na pořadí. Po dojezdu každý tým hodí svůj lísteček s vyplněnými odpověďmi do krabice, ze které se vítězové věcných cen losují a jen se zkontroluje, jestli jsou odpovědí správně.

Pardubáci doplňují energii

KuBo měl zajištěný odvoz, takže zpět do Brna jsem jel s pardubickými polaři vlakem. Doposud bylo vše bez problémů, ale na hňupa je možné narazit kdykoliv a kdekoliv. Nám se to podařilo s průvodčím ve vlaku :-). Naložili jsme kola, ukázali mu lupeně a on, kde máme povinnou rezervaci na kola. Tu nám nějak nemohli u okýnka prodat. Pán začal být nervózní a vykřikoval z vlaku na perón "Zavolejte policii!" :-D. Tak jsme kola zas vyložili a vlak odjel bez nás.

Boris má radost, že jsou kola ve vlaku :-D

...o minutu později :-)

Počkali jsme na další vlak, který měl hodinovou sekyru. Čas jsme vyplnili sjížděním schodů v hale nádraží :-)). Teď jsme už měli štěstí na normální průvodčí a vše proběhlo v klidu a porozumění, jak mohlo už v předchozím vlaku. Po dojezdu do Brna jsem se ulondanej odebral rovnou do postýlky ;-)

Myslím, že všichni zúčastnění hodnotíme akci velmi pozitivně. Počasí vyšlo na 110%. Celou cestu jsme jeli po suchym, vítr foukal povětšinou do zad... Doposud jsem se nezúčastnil žádné fixed akce takového rozměru a rozhodně to má svou atmosféru. Když nás třeba v Blavě stála skupinka v trackstandu na červenou byl to fajn pocit ;-). Snad můžu mluvit i za KuBu, že The Slovakia Experiment 2013 se bez nás neobejde ;-).

Zbytek fotek najdete tady.