Fixed Beer Brno: května 2014

Budeme vyrábět nový funkční dresy FBB u dres.cz. Kdo s klubových členů má zájem,může si vyzkoušet zkušební sérii velikostí zítra u poutníka nebo na goldsprintech. Cena je pro klubery zvýhodněna na 780.- (pokud nás bude 20 a víc dostaneme ještě slevu)
pro nečleny a fandy je za 1100.- Dres bude ve žlutočerným provedení (3x kapsa na zádech + 2x kapsa na zip,reflex prvky,zip u krku krátkej,v pase silikon) S novým logem,máte se na co těšit.
Budou i čepičky a návleky ruce/nohy,vše ostatní zatím řešíme...
Takžě komu je dres malej nebo nemá vůbec hlaste se u mě na mejlu : c1964@seznam.cz

na fotkách saba ve velikosti L.

...zatím zepár návrhů od Filipa,děkujem.

startovní foto

Sešly se možnosti prodloužit si víkend a projet ve Vídni dva alleycaty. To vše s příjezdem i odjezdem po vlastní ose. Ve čtvrtek dopoledne jsme se na startu sešli Sršňák, Štěpán, Pepek a já. Lokálnice Verča nás odchytne na místě, Vítek s Jančou za náma přijedou na kontrolu v pátek.
Pokud pomineme Štěpovu džiglou ploštěnku ve sjezdu, kterou ani tmel následně nezacelil, probíhala cesta hladce. Prakticky jsme za odpis plášťovky byli rádi, páč jsme se už dál nemuseli pokaždé, když Štěpán rozdělával baťoh, srát s jeho náhradním modrým pláštěm. :-) Od cedule Wien volačka Verči, kde že se nejlíp

jsme tam

potkáme, abychom pak pokračovali do Bikekitchen, kde nás čekal kamarád Franz. Bylo nám řečeno, ať po Brünner Straße přejedem dvouřeku a za druhým mostem se najdem. Po splnění instrukcí vytáčím Verunu, ta do telefonu hned hlásí, že už nás vidí. Z jedničky dostáváme zpucunk, protože jsme jeli přes mosty, na kterých je Fahrrad verboten. Nějak se ale v cizím městě musíme uvést, aby bylo jasné, s kým mají tu čest. :-) Pod vedením Veruny jsme dorazili do zmiňovaného bajkyčnu, potkali se s Franzem, který nás všem představoval jako guys from FBB a všichni na nás byli strašne hodní, nabízeli nocleh apod.
Vše jsme s díky odmítali, že chcem zakempit někde u řeky pod širákem, ovšem jen do chvíle, kdy jsme byli pozváni do squatu. Taková nabídka se neodmítá. ;-) Ale to bych předbíhal... Nejprve vyslopem pár hrnků, zúčastníme se nightride, která se striktně vyhýbá Mariahilfer Straße. Tam by to bylo za 600€, Bohoušku, jak nás Franz poučil se svou neblahou zkušeností po nějakých pivech.

zakončení nightride

Končili jsme u Karls Kirche, odkud nás Franz doprovodil do našeho přechodného bydliště u hipodromu. Na místě jsme byli uvítáni dvěma skvotery, jednou skvoterkou a skvotujícím psem Jokerem. ;-) Sršňák táhl na zádech lampu Bechera, kterou jsme se podružili u ohně z palet planoucího v kdysi pozinkované vaně. Přeprali pár piv ze skvoterské ledničky a někdy po třetí ráno se odebrali do přidělené maringotky ke spánku. :-)
Ráno se Sršňem prošmejdíme okolí a objevujeme nástěnku s novinovými výstřižky článků o Wagenplätze (na fotkách poznáváme naši hostitelku i Žolíka), traktor, který je symbolem Wagenplatzu a opravdu luxusni hajzlík, kde si každý musi připadat jako král.

Pak Sršňák našel golfový vak s holema a mlat v "areálu" skvotu byl posetý golfovými míčky. Nebylo o čem, balónky sesbíráme na hromadu. Buržoázní zábavou nemůžeme pohrdnout. Jde se na věc. Začínáme holí číslo tři, nelítá nám to podle představ, tak vytahuju pětku. Tou je ze začátku obtížnější míček dobře trefit, když se to ale povede, čemuž dost napomohl důmyslně improvizovaný stojánek z uřízlé petky, chytne balónek švuňk, že ho občas posíláme až k protějšímu plotu. Raděj zavčasu končíme, než někoho trefíme a přesouváme se k zábavě pro okolí méně nebezpečné - pinecu. ;-) Po ping-pongu jedeme navštívit Verču v práci. Teda spíš ji vyzvednout na polední pauzu. Vejdu do kšeftu a její kolega si prý nejspíš myslel, ze to tam jdu vykajlovat (jako jo, visage na to asi byla). :-) Ale můj stručný požadavek "Ich suche Veronika." splnil ochotně.
Po společném obědě se Veru vrátila dřít a my jeli navštívit citybiker.at. Tam byl o poznání menší nátřesk nežli před Slovakia Experimentem, čehož jsem využil k reparátu a oboje schody vyjimečně sjel, aniž bych to do někoho nakouřil. :-) Sršňák si koupil žluté klipsny na dvojité řemínky - poslední kus, čímž mě nasral. Hodily by se mně na kozenku. :-) Kávička v sousedící kavárně na dvorečku a raženec na Donauinsl Grillplatz numer 14, kde se konal BBQ vál a následný večerní alleycat po ostrově. Dorazivší Vítek s Jančou a její segrou dovezli maso na gril a plato škopků. Jak to vše odvézt na platz? Půjčíme cargo. ;-) Chopil jsem se nejbližšího stroje a vyrazil v Sršňákovým doprovodu pro proviant. Pak se mohla rozjet kalbička na plné obrátky, aby kolem jedenácté večer odstartoval alleycat. Ten byl pro nás hodně náročný. Orientace v noci na ostrově, kde nejsou popsané ulice, nebyla sranda. Najít všechny checkpointy se nám ani s pomocí místních nepodařilo. O co jsme projeli míň kontrol, o to jsme vyslopali víc škopků následně. ];-) Sršňák měl brutální grill performance. Tento zážitek je bohužel nepřenosný, bylo by potřeba vidět jej v akci. :-D Lehce před šestou raní jsem se odebral ke spánku na hausboat, který jsme si se Sršněm během večera vyhlédli. On už tam spal.

postýlka se snídaní

Ráno (rozuměj před polednem) jsem se probudil a viděl nachystanou snídani do postele od Pavlíka. Dobrá manželka! U griloviště jsme pokračovali v nastoleném tempíčku a stáhli rumunsko, které výhrála Captain G, jenž jako jediná projela všechny checkpointy. Jeden spočíval v dopádlování na nafukovacím krokodýlovi na ostrůvek. ;-) Během popíjení padl nápad jít se vykoupat. Naskákali jsme do vody ze střechy hausboatu. Docela silný proud a kurva studená voda. :-D Po koupačce za náma dorazila Verča a jali jsme se přesunout do Moped hospůdky na start Monopoly alleycatu. Sedíme na zahrádce, když přichází Franz pěšky s flastrem na čele. Nezvládl návrat z ostrova po předchozí akci a dnes bohužel nejede.

rozlučková

Ano, helmu neměl. Pro závod byly karty jasně loženy. Gajda nám bude dělat no fear jezdkyně Terezka. Koordinačně jsem na tom už nebyl nejlíp, tak jsem raděj vlál vzadu, abych se do něčeho zbytečně nepřimotal nebo nebezpečnou situaci nevytvořil. To se mi stalo osudným. V úzkých klikatých uličkách mě skupinka setřásla. Naštěstí jsme dostali na startu mapku s kontrolama, ze které jsem vytušil, jak se vrátit do Mopedu. Po cestě jsem zahlédl naši grupu, přišlápl jsem trošku, abych je docvakl a dojel zbytek závodu s něma - všecko solidní. ;-) Terezka tam posílala slušný komba. Jmenujme třeba podjetí protijedoucího auta odbočujícího doprava vnitřkem apod. ]:-) Hodilo jí to druhé holčičí místo a i celkově je v seriálu vídeňských alleycatů druhá za mesyndžerkou Orkou. Po rejsu jsme ještě dali nějaké škopky a pokecali s místní scénou. Na webu messengers go for food :-) je na titulní straně foto Sršňových zad z minulého závodu Antarcticat - tedy nápis Fixed Beer Brno, podle kterého nás poznávali. ;-)

ideální nocležiště, když prší

Rozloučili jsme se s vídeňskýma kamarádama a vyrazili nocovat na plážičku, kterou měla Verča pro tuto příležitost vyhlédlou. Jak na potvoru začlo pršet, což znamenalo operativní nalezení přístrešku na spaní. O mosty nebyla nouze, Štěpánovi se ovšem podařilo najít úplně luxusní flek u zdymadel pod nějkou jejich součástí. Po cestě ještě Sršeň lehl, když po tmě trefil trámek pohozený na cestě. Naštěstí to odnesla jen omotávka...
Ráno jsme se pozdravili s venčičama psů a vyrazili na nákup do, v neděli snad jediné otevřené, Bille na Praterstern Bahnhofu. Pepka pobolívalo koleno, že do Brna po svých raděj nepojede a veme to vlakem. Do toho začalo pršet, což by byl vyloženě nesmysl trápit koleno ještě v mokru a chladu. Snídani jsme rozložili v hale nádražní budovy, což samozřejmě nemohlo zůstat bez odezvy fizlů. Řešeno domluvou, takže i to vyprovokání švestek máme odškrlé. ;-) Po rozloučení se s Veru a Pepkem hrnem ve složení Štěpán, Sršeň a já směr Brno. Chcanec zesílil natolik, že jsme vyměkli a schovali se ještě ve Vídni do průjezdu. To jsme nevěděli o zbytečnosti tohoto protahování cesty. :-) Pršelo nám nakonec celou dobu, což mělo za následek, že jsme docela jeli, ať to máme rychle za sebou. První delší zastávka byla v Poysdorfu, během které jsme solidně vykosli. Teploměr ukazoval 11°C a my byli komplet durch. Naštěstí z Poysu to je do kopca na zahřátí. ;-) Další pauzičku jsme dali až v Iváni v hospodě na polívku. Když jsme odjížděli, zůstaly po nás pod stolem rybníky jak po vodnících, ze Štěpovy červené boty červená louže. :-) Pak už jsme to vpoklidu docvakli k Poutňasovi, kam za náma dorazil ještě Pepek s Houmrem. Dva kousky a pila domašov. Stát v těch mokrých botách nebylo úplně příjemné... Celkově nám to z Vídně v tom hnusu zabralo včetně pauziček něco přes 7 hodin. Alespoň jsme řádně ozkoušeli, jaké to je jet v dešti. Borci určitě potvrdí, že můj blaťas, vzor bobří ocas, se osvedčil, páč jsem neměl prdel plnou písku. ;-)
Myslím, že všichni jsme akcí nadšeni a třepem se na další podobně nespoutaný výlet, který na sebe určitě nenechá dlouho čekat.

Děkujem Franzovi a Verči za super program. A mám radost, že jsme splnili dlouhodobý rest - návštěvu Veruny ve Vídni s kolama. ;-)

Funny keywords pro účastníky zájezdu:
modrý plášť, volá ti Vítek, good fire, flambing, Poysdorf, nádražní hajzl

Všechny mé fotky z výletu jsou ke shlédnutí vtutaj.