V červenci roku 2010 jsem na festce odšlápl zatím největší dardu. Vélet se uskutečnil ještě před ustanovením FBB, proto tu následující řádky doposud chyběly. A teď při zimním probírání se vzpomínkami si říkám, že to je škoda, když jsem to jednou vyplodil. Snad to pobaví a někoho třeba i inspiruje. ;-)
 |
| buddhistický koutek za Vídní |
Nechtělo se mi jebat po nějakých cyklostezkách mezi polama, kór za tmy. Takže Židlochovice, Poho, Mikulov pěkně po státní. Dobře zvolená trasa - v noci slabej provoz a po solidních cestách s širokou krajnicou se dalo založit a rubat to naplno směr Österreich. Lehce přes dvě hodinky a byl jsem za hranicama ;-). Jelo se mi až překvapivě dobře. Cesta do Vídňa je jasná - Autostraße Nummer Sieben geradeaus. Kousek za Schrickem začlo tělo poptávat bagetu. Sjel jsem na polňačku, vytáhl chálec, nabaštil se a pokračoval dál. Z kopce nad Wolkersdorfem jsem poprvé uviděl Vídeň. Ideální chvíle ji zvěčnit. Šmátrám v báglu po foťáku... nic. Sundávám bágl a všecko vysypávam na zem... zas nic :-(. Kurva, já ten foťák musel nechat na té žrací pauze. Pamatuju si, že jsem ho tam měl v ruce. Za hroznýho nadávání jsem se sbalil a vracečka do Schricku pro chudáka aparáta. Měl jsem relativně dobrej čas, ale jak jsem byl nasranej rval jsem to až zbytečně moc. Podle kilometrovníku jsem se vrátil rovných 15,8km tzn. 31,6km navíc. Jo a foťák ležel na zemi uprostřed polní cesty - nerozumím tomu... Začlo mě trocha popichovat v pravym koleni. Raděj jsem ho otejpil, srkl jesenku a razil fotit hlavní město zdálky :-)). Od teď to už šlo hladce až do Vídně.
Takhle na otočku jsem v zahraničí zvyklý žrát cheeseburgery u kačera Donalda, páč za éčko je to jasně best value. Na Brünnerstraße mám jeden oblíbený ;-)). Ačkoliv nemám vyloženě hlad, zastavím se, ať se preventivně docpu. Dondu k pultíku, hlásím, že chcu tři cheeseburgery a (hádám) turecká Gastarbeiterin mi odpoví, že tak brzo ráno podávají pouze snídaňové menu. Scheisse! Hast du "Freien Fall" gesehen, du Hure? Takže jsem odešel s nepořízenou koupit alespoň džusík do Billy vedle :-). Udělal jsem pár obrázků Dunaje s Vídní a hurá směr Blava.
 |
| Cobra v rukou krotitelek v Blavě |
Začal jsem na levým břehu řeky po nějakých těch cyklostezkách. Dokavaď to bylo kolem přístavů a bylo se na co dívat, bylo to fajn, jenže pak jsem dvakrát skončil ve slepé cestě, přejížděl šotoliny apod. To mě trochu znechutilo, proto jsem cyklostezky raděj odpískal a uhl na silnicu. Pomalu začínalo být opravdu vedro - silnica přes poledne na přímym slunku. Džusík už padl a vyštěrchaná teplá kola, v danou chvilu pro mě sladká jak hovno z nutrie, se nedala pít. Na benzince jsem pořídíl dvoulitrovku krásně studeného tonicu, vdechl tatranku a dorazil to do Bratislavy.
V Blavě jsem se trochu zadrhl než jsem zjistil, jak na Stupavu aniž by mě to natáhlo na dálnicu. Ochotně mě navedl na benzince borec z nějakého car racing teamu v replice Shelbyho ;-). Projel jsem Blavu a pali na silnicu číslo dvě směr Stupava. Začínal jsem být celkem v hajzlu - kombinace km v nohách a hlavně šílenyho vedra. Slunko je taká sviňa, že i na lehce předopáleným lýtku jsem měl najednou červeny fleky a pálilo jako prase. Potunil jsem to návlekem na koleno a hned bylo líp :-). Ještě se mi teda přichytly oba vnější kotníky, páč nebyly zvyklý na nizoučký buzifusky, ale to nebyla zas taková trápička. Kousek za Stupavou šla přeze mě holka s borcem jak kameň. Přišlápl jsem a nahodil dotaz, jestli se můžu přidat. Spíš než dotaz to teda ve skutečnosti bylo oznámení faktu :-)). Sám jsem se už dost trápil a tohle byla příležitost, jak se nechat vytrhnout z letargie. Uvisel jsem je do Veĺkých Levárů, kde se mi pomalu znovu začínalo kouřit z hlavy. Tož opět benzinka, green tea a hlavně pobyt nějakou chvilu v klimatizované bouďe benzinky, abych se ochladil na provozní teplotu :-). Pomohlo to. Hlavně můj velký dík patří výše zmíněné dvojici, že jsem se díky nim trošku zvedl a zas rozmotal nohy. Takže dál na Kúty. Sem bych natáhl ty nosiče vody z TdF ;-). Na takovým pavéčku by si vylámala zuby půlka pelotonu :-)). Byly to normální kostky, jen asi každá druhá dlažka chyběla (nejspíš tam greenpeace demonstrovali a proběhla demontáž, jinak nevím :-) ), takže jsem musel ze sedla a vybírat díry s míň ostrou hranou na výjezdu. Až oči přecházely :-)). A pak už to byla pohodička. Lanžhot, Břeclav, Židlochovice a dom. Jen ta stará cesta z Břeclavi a její spáry mně trošku zamotaly s prdelí :-). Doposavaď jsem to zvládal vpohodě. Snažil jsem se točit nohama a nelámat to vsedě na sílu kvůli kolenům, takže jsem chodil často ze sedla. Ale ty pravidelny drncy mě dostaly. Pak jsem nebyl schopnej vydržet v sedle ani na hrubším asfaltě z Blučiny kvůli vibracím. To už jsem se viděl doma, takže ve stoja za hlasitého nadávání se to dalo O:-). Doma jsem byl kolem desáté totálně v pérdeli. Kolo jsem pomalu nevytáhl po schodech. Sednu k počálu s tím, že se za chvilu trošku zbrchám, dám duška a půjdu do betle. Teď nastane střih...
Půl sedmé ráno. Prstama otevírám oči. Všude se svítí. hrají Band of horses "The first song". Já ležím na gauči oblečený, brýle na auglách, šuflata na fajkách (na svou obhajobu dodávám, že byly rozvázaný :-)) ). Začínám hledat po bytě prázdný flašky. Nic. Hledám cech od Vesla. Zase nic. Aha! Rozvzpomínám se, že jsem byl včera na cyklovýletě. No nic. Smáznu včerejší resty a jdu do sprchy. Nejde mi vyslíct triko, páč nezvednu ruky nad hlavu :-)). Vodu musím pouštět oběma rukama. Asi pořídím pákovku, kokrháči jsou oser :-)). Aji zubní pasta jde vymáčknout nějak ztuha :-)).
Ruky jsem si odpáral dost radikálněj jak nohy. Určitě na tom má podíl nízkej předek a roviny, ktery jsem mydlil zalehlej, stejně jako častý chození ze sedla. Příště zkusím nahodit hrazdu, tím by se dalo odlehčit chapadlům alespoň na těch rovinách. Příště? Jaký příště? Takovou rasovinu už nikdy nebudu opakovat!
Prozatím jsem slovo dodržel a nic podobného nezopakoval, ale kdo vi... ]:-)
.
